27. května 2016

Můj a jen můj kout a něco navíc...


Tak konečně jsem se odhodlala udělat si pracovní kout. Už mi dlouho chyběl.
Kovářova kobyla chodí bosa a já jsem bosa často.
 Pořád jsem se jen kochala fotkami na Pinterestu a plánovala, jak já si takový kout jednou zařídím. 
Už mě nebavilo pořád pracovat na jídelním stole a pak z něj muset zase všechno před každým jídlem sundavat. Chtěla jsem nějaký "plácek", kde můžu všechno nechat ležet tak, jak to je a běžet pryč. 
Nechat na něm rozházené nákresy a návrhy a jít spát.
Protože je to děsná to otrava, každou chvíli to někam přendavat - hlavně při šití. 
Všechno se musí někam uklidit, posbírat špendlíky, nitě,...
Pak to zase vyndavat a připravovat.
Ale teď už NEMUSÍM :-)
Mám ho!
Je můj a jen můj. 
(tajně doufám) 








Měla jsem spousty plánů a představ, jak by měl můj kout vypadat. Mám je všechny uložené a doufám, že na ně někdy dojde. Zatím jsem uskutečnila takový dočasný stav neboli rychlou verzi. Akce na dvě hodiny, víc ne.
Ukradla jsem stůl dceři z dětského pokoje. 
Jaká to matka, že? Hrůza!
On se tam teda taky ukrutně hodí a ladí se starými policemi...
Jenže já ho myslím, potřebuji víc, no ne? :-)
Vážně!



Na původním místě




Na mojí obhajobu...
Ona na něm akorát skladovala bordel a úkoly stejně píše v obýváku. Takže na něj mám nárok a větší právo. Já ho budu mít pořád uklizený!!! :-)

Takhle...






Stůl má úžasnou historii. No možná jí ani někdo nebude chtít slyšet. 
Pochází z babiččina domu a co já pamatuji, dělali se na něm zabíjačky. Takže se na něm krájelo maso, plnily jitrnice, tlačenky,míchala krev, ...
Prostě takový řeznický stůl.
 Nechutné?
Nebojte - já ho dokonale vydrhla sodou a zbrousila.
Teď vypadá úžasně. Má krásnou patinu a mě se v obývacím pokoji líbí možná víc než u dětí. 





Celým tím stěhováním jsem musela také přeházet některé dekorace.
 Což mě spíš těší než otravuje, jak už víte.
Moje DIY dekopolička šla nad stůl a zrcadlo naopak nad komodu.







Moc mě baví, jak se v něm odráží různé kouty místnosti. 
Jako kamna a koláž obrazů nebo obr lustr a knihovna.

Teď už se jen kochám a zrovna v tuhle chvíli si užívám ten svůj kout při psaní blogu. 
Úžasné! Nemá to chybu. No možná jednu... V tomhle koutě místnosti je trochu slabší wifi.
Ále...čert to vem! 













Jo a vykvetl nám kaktus. Hurá! To je snad první v mém životě. Že by to bylo nějaké znamení. :-) 
Asi tomu pomohl miniskleník z lahve od okurek.
A ještě orchidej, kterou už jsem dvakrát zlomila těsně před kvetením a chtěla jsem už tak vzdát jejich pobyt u nás. 
Jak vidno, dáma se nehodlala vzdát a teď má asi 10 květů.







Ani vy nevzdávejte svoje plány a představy. Jsou od toho, aby se měnily, odkládaly a hlavně plnily.
I když někdy teda pekelně pomalu.
 Jako ty moje dlouho očekávané šatní skříně v ložnici.
Léto před námi a já se určitě dočkám. :-) Můj H. mi to slíbil a co se slíbí...
Mějte krásné dny a plňte si své sny!
Martina G.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda, když mi zanecháte jakýkoli vzkaz nebo komentář. Samozřejmě také ráda kdykoli odpovím na vaše dotazy.