Já vím, já vím,...
Už dlouho jste ode mě nic nečetli a neviděli.
No nastala klasická změna v životě blogera, začala jsem pracovat nejen z domova, ale i docházet do pracovního procesu mimo domov.
A tím se všechno mění a času na psaní ubývá.
Vypozorovala jsem to u velké části žen blogerek. Dokud jsou doma s dětmi nebo částečně pracují z domova, jejich články jsou časté, dlouhé a někdy i každodenní.
Jakmile začnou někde pracovat, články ubývají, jejich délka se zkracuje a někdy už zbudou jen fotky, které rychle přes den nacvakaly.
Nebo se mýlím? :-)
( Jediná výjimka je snad Lucie Living, ta píše každý den i se třemi dětmi, ale je pravda, že vlastně zatím nepracuje.)
Jsem stejný případ. Nejdřív byl na všechno čas. Na focení, aranžování, psaní a přemýšlení,..
Teď, teď jsem ráda, že stihnu uklidit alespoň ten povrchový nepořádek, naložit pračku a jiné velmi nedekorativně vyhlížející záležitosti.
Natož abych měla čas si pěkně naaranžovat věci na komodě nebo si srovnat knížky podle barev.
Nestíhám přemýšlet o těch všech nedodělaných záležitostech v bytě, které mě předtím trápily a štvaly.
Teď je prostě nemám čas vidět a zabývat se jimi.
Takže v případě naší ložnice, viz fotky níže, mě vlastně už vůbec "nežere", že šatní skříň na kterou jsme se roky těšili a pak jí rok stavěli ze sádrokartonu, stále nemá ty krásné dveře ze starých okenic.
Že za postelí stále není čelo, které si nechávám pro vás jako tajemství.
Že kolem stěn u podlahy stále chybí lišty, že místo lampiček trčí ze zdi dráty, že nemám noční stolek,...
A tak dále a tak dále...
O nedodělcích v obýváku nemluvě. To je na další pětiletku.
Ale tak nějak se mi ulevilo, že jsem se tím přestala zabývat. Ráno vypadnu a nemám to na očích a odpoledne je tak hektické, že to zase nemám čas vnímat.
Sice se to ve mě občas pere, chci mít pěkný, dodělaný, naaranžovaný byt, protože to mám prostě v sobě a nedá mi to.
Ale pak si řeknu, proč? Proto abych ho tady moha ukazovat na blogu?
Ano asi to předtím tak bylo. Chtěla jsem inspirovat, překvapit,..
Teď už ne, teď mám jiné priority a asi ten posun měla přijít, abych si uvědomila priority a nezabývala se nesmysly. Čili odteď ode mě už moc často asi fotky neuvidíte a pokud ano, tak to bude něco, co si myslím, že je jiné, že je to inspirace pro druhé, že je to originální a zveřejnění hodné.
A tak se na mě nezlobte, že příspěvková frekvence bude malá.
A co vy, blogerky, které sem občas zavítáte, jak to máte vy?
Také to vnímáte podobně?
Krásný máj všem!
Martina
 |
| místo lampiček zatím jen dráty ze zdi |
