...a hlavně dětský pokoj ne.
Prostě to nešlo. Bez barev to nebylo ono.
Tedy původní záměr byl trochu monochromatický jako je zbytek bytu, ale člověk míní a pak mění...
Ale jak už jsem tady kdysi psala v článku A la Skandinavia...
...tak víte, jaký mám názor na české pojetí skandinávského bydlení. A že naše představa, že vše je jen v černé a bílé a do dětského pokoje patří nanejvýš barvy mint a světle modrá, jsou zcela mimo mísu.
A kdo sleduje zahraniční blogy a Pinterest a je také trochu víc je ponořený do bydlení jako já, tak ví, že realita je zcela jiná.
Že podstata je úplně jinde a barvy nejsou tabu. A protože už mi všechny ty skandi pokojíky splývají, všechny jsou stejné a téměř žádný ničím nevyniká, nemá osobitost.
Ale o tom dneska psát nechci a nebudu.
Dnešní článek je o našem dětském pokojíčku, na který děti čekaly skoro rok. Rok spaly na zemi mezi krabicemi a téměř si nestěžovaly. :-)
To spíš maminka se už nemohla dočkat, až konečně přijde na řadu a bude se realizovat.
Už měly kdysi krásný pokoj a je tady o něm i spousta článků a i o všech změnách, kterými prošel. Jenže mezitím se začalo rekonstruovat zase jinde a pokoj se zavalil věcmi z jiných místností. A ty tam zůstaly více než ten rok.
Nejvíc nás v realizaci zdržoval tatínek, který by si nejradši všechno vyrobil sám. :-)
Já jsem za to ráda a vážím si toho, protože je neskutečně šikovný, jenže...
Jenže jeho časové možnosti jsou trochu omezené a vše by trvalo strašně dlouho.
Nakonec se alespoň vyřádil na staré šatní skříni, kterou vytunil lezeckými úchyty a děti mají na "střeše" skříně azyl, kde si můžou číst, hrát, schovat se tam před námi a nebo i zdřímnout.
Skříň byla původně dýhovaná a asi 60 let stará. Dar od sousedů, kteří ji chtěli vyhodit.
Natřela jsem jí barvou Annie Sloan a nemůžu si tyhle barvy vynachválit. Mají krásný sametový vzhled a jemné odstíny..
Nemusí se brousit ani jinak upravovat, natřete a je to.
Jeho plánem bylo vyrobit i postele a pořád mu to v hlavě šrotuje a jeho nápady jsou originální a třeba na ně dojde, ale my chtěli postel hned a tak jsme přemlouvali a přemlouvali a tatínek svolil. :)
A postel se objednala a je super. Hlavně v spodní část je oblíbená a líbí se. .-))
O části s postelí ale až příště.
Téma minulého pokoje bylo námořnické, ale už se nám to okoukalo a chtělo to změnu.
Jenže nám zbylo spousta věcí a dekorací v červené a modré.
Takže i když jsem chtěla barvy v pokoji zredukovat, bylo mi líto se některých věcí zbavit. A nakonec jsem zjistila, že tam prostě patří a že to krásně zvýrazní. Jako třeba úložné puntíkaté válce a nebo červený domeček pro panenky.
Moje představa byla asi taková...
Crazy!
Co u mě čekat jiného.
A myslím, že ani nejsme moc daleko.
Bláznivé? Ani ne. :-))
Nevím proč, ale úplně jsem se zamilovala do žluté a chtěla ji tam nacpat za každou cenu.
A nacpala! :-)
Myslím, že jsem neudělala chybu. Akcenty žluté to pěkně rozsvítily a zateplily modré závěsy a tapetu.
Ta se mi také nechtěla dávat pryč. Je výrazná a přitom jemná a ladí ke skříni.
No a nakonec je z toho barevný pokoj, který asi nevykazuje znaky žádného určitého stylu. Je v něm něco ze Skandinávie, něco vintage, něco industriálního, ale hlavně je to něco z nás.
Je tam spousta hodin práce, pracovních večerů a nocí, jsou tam kusy nábytku, které mají historii, kusy po babičkách,... a protože předtím vypadal jako
na posledních fotce článku.
 |
Naše kritizovaná bedýnková skříňka
|
 |
| Skříňový pelech |
A teď pozor!!!
Pokoj před zásahem :-)
Líbí?
Ještě tam chybí spousta věcí a nedodělávek, ale o těch vy nevíte a nevšimnete si jich.
Doufám! :-)
Těším se na všechny komentáře a škarohlídové, ať si ty své nechají.
Krásné předadventní dny!
Martina
