22. ledna 2018

Something Old, Something New, Something Borrowed, Something Blue...




Jinak nelze nazvat náš dětský pokoj. Přesně to vystihuje jeho zařízení. 

1. something old...

Toho máme až až. Počínaje stolem po babičce, bedýnkami od brambor, bedýnkami od margarínu na okně, skříní přetřenou na modro,...

2. something new...

Tak toho moc není. Asi k tam bude ptařit jen postel. Protože jsme hodně DIY rodina a téměř vše si vyrábíme sami. 

3. something borrowed...

Tak tam by asi patřila skříňka na vyráběcí věci, kterou mám půjčenou od maminky a která nám třeba i zůstane. 

4. something blue...

Tak toho máme hodně. Modrou barvu miluji. Modrá je skříň,
modré jsou závěsy, modrá je tapeta.

A zbytek je prostě barevná paleta.
Pokoj hraje všemi barvami a je tam od všeho něco. A to jsem původně chtěla pokoj zařídit jen monochromaticky, jak už jsem zde dříve zmínila.
Jenže ono pořád něco přibývá a hlavně jsou to barevné věci. Už to vzdávám a pro radost dětí tam nechávám vše, co si přinesou. 
Ať je to obří larva motýla ze školy, pták z kartonu ze ZUŠky, lampion z papírnictví nebo praporky z oslavy. 
Je to jejich pokoj a já bych v podstatě měla mít zákaz vstupu. 
Jak si to často představují. :-)
Já vím, většina z vás namítne...Ježíš ty to ale mají přeplácané!
Jo, máme. No a co! :-)
Děti se rády obklopují svými výtvory, mají rády, když mají hračky po ruce, když na ně vidí.
Protože nesnáším větu: "Mamííí, kde mám...?" :-)
Vy ano? 

A že se práší...No ano, práší, ale to u nás všude.
Máme to pestré jak barvami tak úklidem. 
Pro někoho absolutně nepřípustné a zřejmě by všechno zavřel do skříní.
Věřte mi, že já také, ale už si dovedu představit, že stejně všechno vytahají ven a skříňky budou neustále otevřené a všechno bude po zemi. 
To jsou prostě děti-milují bordel a milují si v něm hrát. A my, my jim to uklízíme a kazíme, protože tam přece měly farmu a co jim to dalo práce.
A tak už měsíc překračuji autodráhu a zakopávám o koně a ploty z farmy a stůl je plný ingrediencí na výrobu slizu. 

Jak to máte vy?
Barevné, černobílé nebo úplně jiné?

Těším se na komentáře.

Martina































Komentáře můžete zanechat níže.
Děkuji!


































18. ledna 2018

Když se dílo podaří...

Vždycky když se podaří dodělat zakázku podle mých i klientových představ, je to paráda.
 Výsledkem je pak spokojenost na obou stranách, radost z díla a také pěkné fotky. 
V případě tohoto bytu mám dvojnásobnou radost. Je to totiž novostavba a ty já moc nemusím. Nemají pro mě duši, příběh a dlouho mi trvá, než se s prostorem nějak ztotožním a najdu si v něm to své. 

Klientova představa byla na začátku minimalistická a vše mělo být velmi jednoduché a spíše bílé. Jenže to bych nebyla já,abych tam nenacpala něco přírodního, něco útulného a něco textilního. :-)

Je to pouze 1+KK, takže spíše startovací byt pro mladou dvojici a nebo pro jednotlivce, který tráví více času v práci nebo na cestách. 
Původně měl byt ještě malou místnost, něco jako komoru. Ta se ale proměnila v malou miniložnici, která ale skýtá spoustu úložných prostor, které jsou důmyslně vymyšleny a vypracovány na míru truhlářem. 
Vše potřebné i nepotřebné se tak dá chovat do šuplíku pod postelí a nebo do skříněk nad ní. 
Ani stlát se tam nemusí! Když se na postel nechcete dívat, prostě jí zavřete posuvnými dveřmi a je to. 

V obýváku jsou další úložné prostory v podobě knihovny s různými šuplíky a policemi.
Vše krásně splývá se stěnami a vůbec to neruší.
Takže byt vůbec nepůsobí malý a přitom je tu spousta prostor k ukládání. 

Ve všech místnostech se opakuje červená barva. Která mě napadla jako pojící prvek a její původ je od výrazné kožené sedačky, která tvoří dominantu pokoje. 
Velmi zajímavé je také polstrování stěn v ložnici a v předsíni. Tvoří designový prvek a zároveň tlumí hluk. 

Mám z celkového výsledku radost a práce na tomto projektu mě moc bavila. 

Teď už jen zbývá, aby si tento byt našel svého majitele a tomu se v něm krásně žilo.
Aby se těšil na snídaně na terase nebo večerní posezení u sklenky vína a grilování...

Ať si ho vybere kdokoli, ať se mu tam líbí!
Byt je nyní k určen k prodeji.


Tak jen malá ochutnávka.
Martina 


Fotky pořízeny a zveřejněny se souhlasem fotografa pana Petra Dvořáka 








foto: Petr Dvořák







foto: Petr Dvořák





foto: Petr Dvořák

11. ledna 2018

Já ho chci...


"...já chci a chci a chci a eště víc než puve!" 

Znáte tuhle krásnou větu z knihy Hýta a Batul od  Johna Habbertona

Tak ta vystihuje přesně můj stav, když se dívám na tyhle krásné a originální domy.
Chci mít okna přes celou stěnu...
Chci se jimi dívat do kraje...
Chci si číst při praskání ohně v krbu...
Chci mít kolem sebe stromy...
Chci snídat na terase u jezera...
Chci dům s charakterem ...
Chci mít prachy na postavení takového domu...


...a chci a chci!!!
:-)

Tak a je to.
Teď pro to začít něco dělat. 
Protože chtít nestačí, že? 

Jdu o tom alespoň přemýšlet.
Zatím.
Krásné snění o chtění čehokoli...

Martina





















10. ledna 2018

Zase ta ložnice...

 ...jé o té už tady bylo tolik napsáno!
A je tu znova a zase v jiném kabátě.
Už víte, že můj muž rád vše vyrábí sám a já ho za to obdivuji a jeho díla jsou vždy kvalitní, pečlivě promyšlená a hlavně krásná. A to je amatér a vše kolem dřeva se učil sám! 
Kolikrát si myslím, že jeho dílo je lepší, než kdyby ho vyráběl profi truhlář. :-) 

Samozřejmě to nebylo jinak ani u naší postele, kterou také vyráběl. Je to mohutný jasanový rám, který  v podstatě levituje. A to má skoro 100 kg!!! 
Na postel jsem si musela několik měsíců počkat, jak už víte z jiných článků a trpělivě skládat denně matrace na zemi v obýváku. Ale nakonec jsem se dočkala a těsně před Vánoci konečně mohla ulehnout zase do své postele. Je krásná, pohodlná a nezničitelná. 
Ještě chybí čelo za postelí na zdi, ale to se nechte překvapit. 
A také noční stolky. 
Ložnice je strašně pidi, takže zřejmě bude jen něco malého na stěně. 

A pro co se nemohu rozhodnout, jsou lampičky na zdi. Žádné se mi zatím nelíbily. Teď tam jen trčí dráty.
Nemáte někdo tip na pěkné industriální černé lampičky? Nejlépe na kloubu a natáčecí. :-)
Máte s nějakými zkušenosti? 
Dejte odkaz! Prosím! :-)

Další akcí v ložnici byla také šatní skříň.
Kousek z ní můžete vidět zde. Ale o té podrobně také až jindy.

Martina
























9. ledna 2018

Na barevné vlně...

Dnes ne z našeho bydlení, ale kousek z mojí práce.
Jak víte, mým koníčkem a také částečně trochu i obživou, je navrhování a redesign interiérů. Někdy mě nabídka osloví a jindy vůbec nevím, jak to mám uchopit a dlouho si nevím rady, dokud mě něco nenakopne. 
Většinou jsou to interiéry k rodinnému bydlení. Nejraději dělám dětské pokoje a ložnice. 
 A někdy ... jako následující zakázka, je to byt určený k pronájmu a to sice ke krátkodobým pronájmům pro turisty, k čemuž hlavně jeho pozice naprosto vyzývá. 

Byt je opravdu obrovský a lze v něm ubytovat až 8 lidí. Když jsem ho viděla poprvé, byl částečně zařízený, ale tak nějak vybydlený a působil prázdně a neútulně. 
Hlavní výzvou bylo ho zařídit efektivně a za málo peněz. Jak jinak, že? To chce každý. :-)
Turisté by se v něm měli cítit jako doma a nechávat poté kladné recenze. :-)

A protože majitelé hodně cestují a mají hodně společného s Vietnamem, tak jsem vše pojala velmi barevně, aby se byt zateplil a zútulnil. 
Snad se mi to povedlo a důkazem je, že se téměř hned poté pronajal a recenze na ubytování byla kladná. :-)
Zařizování mě moc bavilo, i když to bylo trochu ve stresu a vše muselo být rychle hotové. takže se tentokrát zapojila i celá rodina. 

Takže i to je moje práce. 
Na fotkách je i stav před, tak se můžete podívat, zda byt prokoukl nebo nikoliv.

Mějte krásný leden a příště zase něco od nás.
Martina