18. ledna 2018

Když se dílo podaří...

Vždycky když se podaří dodělat zakázku podle mých i klientových představ, je to paráda.
 Výsledkem je pak spokojenost na obou stranách, radost z díla a také pěkné fotky. 
V případě tohoto bytu mám dvojnásobnou radost. Je to totiž novostavba a ty já moc nemusím. Nemají pro mě duši, příběh a dlouho mi trvá, než se s prostorem nějak ztotožním a najdu si v něm to své. 

Klientova představa byla na začátku minimalistická a vše mělo být velmi jednoduché a spíše bílé. Jenže to bych nebyla já,abych tam nenacpala něco přírodního, něco útulného a něco textilního. :-)

Je to pouze 1+KK, takže spíše startovací byt pro mladou dvojici a nebo pro jednotlivce, který tráví více času v práci nebo na cestách. 
Původně měl byt ještě malou místnost, něco jako komoru. Ta se ale proměnila v malou miniložnici, která ale skýtá spoustu úložných prostor, které jsou důmyslně vymyšleny a vypracovány na míru truhlářem. 
Vše potřebné i nepotřebné se tak dá chovat do šuplíku pod postelí a nebo do skříněk nad ní. 
Ani stlát se tam nemusí! Když se na postel nechcete dívat, prostě jí zavřete posuvnými dveřmi a je to. 

V obýváku jsou další úložné prostory v podobě knihovny s různými šuplíky a policemi.
Vše krásně splývá se stěnami a vůbec to neruší.
Takže byt vůbec nepůsobí malý a přitom je tu spousta prostor k ukládání. 

Ve všech místnostech se opakuje červená barva. Která mě napadla jako pojící prvek a její původ je od výrazné kožené sedačky, která tvoří dominantu pokoje. 
Velmi zajímavé je také polstrování stěn v ložnici a v předsíni. Tvoří designový prvek a zároveň tlumí hluk. 

Mám z celkového výsledku radost a práce na tomto projektu mě moc bavila. 

Teď už jen zbývá, aby si tento byt našel svého majitele a tomu se v něm krásně žilo.
Aby se těšil na snídaně na terase nebo večerní posezení u sklenky vína a grilování...

Ať si ho vybere kdokoli, ať se mu tam líbí!
Byt je nyní k určen k prodeji.


Tak jen malá ochutnávka.
Martina 


Fotky pořízeny a zveřejněny se souhlasem fotografa pana Petra Dvořáka 








foto: Petr Dvořák







foto: Petr Dvořák





foto: Petr Dvořák

11. ledna 2018

Já ho chci...


"...já chci a chci a chci a eště víc než puve!" 

Znáte tuhle krásnou větu z knihy Hýta a Batul od  Johna Habbertona

Tak ta vystihuje přesně můj stav, když se dívám na tyhle krásné a originální domy.
Chci mít okna přes celou stěnu...
Chci se jimi dívat do kraje...
Chci si číst při praskání ohně v krbu...
Chci mít kolem sebe stromy...
Chci snídat na terase u jezera...
Chci dům s charakterem ...
Chci mít prachy na postavení takového domu...


...a chci a chci!!!
:-)

Tak a je to.
Teď pro to začít něco dělat. 
Protože chtít nestačí, že? 

Jdu o tom alespoň přemýšlet.
Zatím.
Krásné snění o chtění čehokoli...

Martina





















10. ledna 2018

Zase ta ložnice...

 ...jé o té už tady bylo tolik napsáno!
A je tu znova a zase v jiném kabátě.
Už víte, že můj muž rád vše vyrábí sám a já ho za to obdivuji a jeho díla jsou vždy kvalitní, pečlivě promyšlená a hlavně krásná. A to je amatér a vše kolem dřeva se učil sám! 
Kolikrát si myslím, že jeho dílo je lepší, než kdyby ho vyráběl profi truhlář. :-) 

Samozřejmě to nebylo jinak ani u naší postele, kterou také vyráběl. Je to mohutný jasanový rám, který  v podstatě levituje. A to má skoro 100 kg!!! 
Na postel jsem si musela několik měsíců počkat, jak už víte z jiných článků a trpělivě skládat denně matrace na zemi v obýváku. Ale nakonec jsem se dočkala a těsně před Vánoci konečně mohla ulehnout zase do své postele. Je krásná, pohodlná a nezničitelná. 
Ještě chybí čelo za postelí na zdi, ale to se nechte překvapit. 
A také noční stolky. 
Ložnice je strašně pidi, takže zřejmě bude jen něco malého na stěně. 

A pro co se nemohu rozhodnout, jsou lampičky na zdi. Žádné se mi zatím nelíbily. Teď tam jen trčí dráty.
Nemáte někdo tip na pěkné industriální černé lampičky? Nejlépe na kloubu a natáčecí. :-)
Máte s nějakými zkušenosti? 
Dejte odkaz! Prosím! :-)

Další akcí v ložnici byla také šatní skříň.
Kousek z ní můžete vidět zde. Ale o té podrobně také až jindy.

Martina
























9. ledna 2018

Na barevné vlně...

Dnes ne z našeho bydlení, ale kousek z mojí práce.
Jak víte, mým koníčkem a také částečně trochu i obživou, je navrhování a redesign interiérů. Někdy mě nabídka osloví a jindy vůbec nevím, jak to mám uchopit a dlouho si nevím rady, dokud mě něco nenakopne. 
Většinou jsou to interiéry k rodinnému bydlení. Nejraději dělám dětské pokoje a ložnice. 
 A někdy ... jako následující zakázka, je to byt určený k pronájmu a to sice ke krátkodobým pronájmům pro turisty, k čemuž hlavně jeho pozice naprosto vyzývá. 

Byt je opravdu obrovský a lze v něm ubytovat až 8 lidí. Když jsem ho viděla poprvé, byl částečně zařízený, ale tak nějak vybydlený a působil prázdně a neútulně. 
Hlavní výzvou bylo ho zařídit efektivně a za málo peněz. Jak jinak, že? To chce každý. :-)
Turisté by se v něm měli cítit jako doma a nechávat poté kladné recenze. :-)

A protože majitelé hodně cestují a mají hodně společného s Vietnamem, tak jsem vše pojala velmi barevně, aby se byt zateplil a zútulnil. 
Snad se mi to povedlo a důkazem je, že se téměř hned poté pronajal a recenze na ubytování byla kladná. :-)
Zařizování mě moc bavilo, i když to bylo trochu ve stresu a vše muselo být rychle hotové. takže se tentokrát zapojila i celá rodina. 

Takže i to je moje práce. 
Na fotkách je i stav před, tak se můžete podívat, zda byt prokoukl nebo nikoliv.

Mějte krásný leden a příště zase něco od nás.
Martina