31. května 2019

Something Old, Something New, Something Borrowed, Something Blue...




Jinak nelze nazvat náš dětský pokoj. Přesně to vystihuje jeho zařízení. 

1. something old...

Toho máme až až. Počínaje stolem po babičce, bedýnkami od brambor, bedýnkami od margarínu na okně, skříní přetřenou na modro,...

2. something new...

Tak toho moc není. Asi k tam bude ptařit jen postel. Protože jsme hodně DIY rodina a téměř vše si vyrábíme sami. 

3. something borrowed...

Tak tam by asi patřila skříňka na vyráběcí věci, kterou mám půjčenou od maminky a která nám třeba i zůstane. 

4. something blue...

Tak toho máme hodně. Modrou barvu miluji. Modrá je skříň,
modré jsou závěsy, modrá je tapeta.

A zbytek je prostě barevná paleta.
Pokoj hraje všemi barvami a je tam od všeho něco. A to jsem původně chtěla pokoj zařídit jen monochromaticky, jak už jsem zde dříve zmínila.
Jenže ono pořád něco přibývá a hlavně jsou to barevné věci. Už to vzdávám a pro radost dětí tam nechávám vše, co si přinesou. 
Ať je to obří larva motýla ze školy, pták z kartonu ze ZUŠky, lampion z papírnictví nebo praporky z oslavy. 
Je to jejich pokoj a já bych v podstatě měla mít zákaz vstupu. 
Jak si to často představují. :-)
Já vím, většina z vás namítne...Ježíš ty to ale mají přeplácané!
Jo, máme. No a co! :-)
Děti se rády obklopují svými výtvory, mají rády, když mají hračky po ruce, když na ně vidí.
Protože nesnáším větu: "Mamííí, kde mám...?" :-)
Vy ano? 

A že se práší...No ano, práší, ale to u nás všude.
Máme to pestré jak barvami tak úklidem. 
Pro někoho absolutně nepřípustné a zřejmě by všechno zavřel do skříní.
Věřte mi, že já také, ale už si dovedu představit, že stejně všechno vytahají ven a skříňky budou neustále otevřené a všechno bude po zemi. 
To jsou prostě děti-milují bordel a milují si v něm hrát. A my, my jim to uklízíme a kazíme, protože tam přece měly farmu a co jim to dalo práce.
A tak už měsíc překračuji autodráhu a zakopávám o koně a ploty z farmy a stůl je plný ingrediencí na výrobu slizu. 

Jak to máte vy?
Barevné, černobílé nebo úplně jiné?

Těším se na komentáře.

Martina































Komentáře můžete zanechat níže.
Děkuji!


































15. května 2019

Forget-me-not...

FORGET-ME-NOT...( pomněnka lesní)



Moje nej nej nejoblíbenější květina. Vždycky podléhám její něžné kráse a neznám něžnější kytičku.
Její blankytně modrá barva připomíná nebe a mění se od vybledlé až po téměř fialovou, podle toho, kde a v jaké půdě kytička roste. Její žlutý střed zase připomíná slunce. Dokonalý jemný kvítek bez jediné vady na kráse. 

V lese vytváří modroučké koláče a rozsvěcuje okolní zeleň. 
Miluji ji jak v přírodě, tak doma ve váze.
Mám ráda pomněnkové hrníčky po babičce. Dceřiny první náušnice byly také ve tvaru pomněnky, jak jinak. 
Celá rodina máme "pomněnkové oči" :-)
Puget z pomněnek jsem chtěla mít i na svatbě...
Bohužel v tu dobu nebyly k mání. 
Možná existuje i pomněnková tapeta na zeď. :-) Nevím, zatím jsem ji neobjevila. Ale dovedu si ji představit v dívčím pokojíku. Vy ne? 
A k tomu světle modré lněné povlečení,...
Jé to by se tvořilo. 

Nechám se unášet pomněnkovým sněním a vám přeji krásný pomněnkově modrý den bez mráčků! 

Martina 














Vytrvalá, 20 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá, větvená, hustě chlupatá. Přízemní listová růžice vyvinuta až po odkvětu, listy dlouze řapíkaté, eliptické až obvejčité, na bázi čepel sbíhavá. Lodyžní listy přisedlé, vejčité, eliptické nebo obvejčité, chlupaté. Vijany mnohokvěté, bez listenů. Kalich zvonkovitý, s háčkovitými chlupy, kališní cípy dlouhé více než ½ délky kalicha. Květy 5 až 8 mm v průměru, světle modré. Kvete v V až VI.






Pinterest





Něžnost sama ( Pinterest)