Všechno nemusí být jen černobílé...

...a hlavně dětský pokoj ne.

Prostě to nešlo. Bez barev to nebylo ono.

Tedy původní záměr byl trochu monochromatický jako je zbytek bytu, ale člověk míní a pak mění...

Ale jak už jsem tady kdysi psala v článku A la Skandinavia...

http://dekorater-amater.blogspot.cz/2017/03/ala-scandinavia.html

...tak víte, jaký mám názor na české pojetí skandinávského bydlení.  A že naše představa, že vše je jen v černé a bílé a do dětského pokoje patří nanejvýš barvy mint a světle modrá, jsou zcela mimo mísu. 

A kdo sleduje zahraniční blogy a Pinterest a je také trochu víc je ponořený do bydlení jako já, tak ví, že realita je zcela jiná.

Že podstata je úplně jinde a barvy nejsou tabu. A protože už mi všechny ty skandi pokojíky splývají, všechny jsou stejné a téměř žádný ničím nevyniká, nemá osobitost.

Ale o tom dneska psát nechci a nebudu.

Dnešní článek je o našem dětském pokojíčku, na který děti čekaly skoro rok. Rok spaly na zemi mezi krabicemi a téměř si nestěžovaly. :-)

To spíš maminka se už nemohla dočkat, až konečně přijde na řadu a bude se realizovat.

Už měly kdysi krásný pokoj a je tady o něm i spousta článků a i o všech změnách, kterými prošel. Jenže mezitím se začalo rekonstruovat zase jinde a pokoj se zavalil věcmi z jiných místností. A ty tam zůstaly více než ten rok.

http://dekorater-amater.blogspot.cz/2016/03/crazy-room.html

Nejvíc nás v realizaci zdržoval tatínek, který by si nejradši všechno vyrobil sám. :-)

Já jsem za to ráda a vážím si toho, protože je neskutečně šikovný, jenže...

Jenže jeho časové možnosti jsou trochu omezené a vše by trvalo strašně dlouho. 

Nakonec se alespoň vyřádil na staré šatní skříni, kterou vytunil lezeckými úchyty a děti mají na "střeše" skříně azyl, kde si můžou číst, hrát, schovat se tam před námi a nebo i zdřímnout. 

Skříň byla původně dýhovaná a asi 60 let stará. Dar od sousedů, kteří ji chtěli vyhodit.

Natřela jsem jí barvou Annie Sloan a nemůžu si tyhle barvy vynachválit. Mají  krásný sametový vzhled a jemné odstíny..

Nemusí se brousit ani jinak upravovat, natřete a je to.

Jeho plánem bylo vyrobit i postele a pořád mu to v hlavě šrotuje a jeho nápady jsou originální a třeba na ně dojde, ale my chtěli postel hned a tak jsme přemlouvali a přemlouvali a tatínek svolil. :)

A postel se objednala a je super. Hlavně v spodní část je oblíbená a líbí se. .-))

O části s postelí ale až příště. 

Téma minulého pokoje bylo námořnické, ale už se nám to okoukalo a chtělo to změnu.

Jenže nám zbylo spousta věcí a dekorací v červené a modré.

Takže i když jsem chtěla barvy v pokoji zredukovat, bylo mi líto se některých věcí zbavit. A nakonec jsem zjistila, že tam prostě patří a že to krásně zvýrazní. Jako třeba úložné puntíkaté válce a nebo červený domeček pro panenky.

Moje představa byla asi taková...
Crazy!
Co u mě čekat jiného.

A myslím, že ani nejsme moc daleko.

Bláznivé? Ani ne. :-)) 

Nevím proč, ale úplně jsem se zamilovala do žluté a chtěla ji tam nacpat za každou cenu.

A nacpala! :-)

Myslím, že jsem neudělala chybu. Akcenty žluté to pěkně rozsvítily a zateplily modré závěsy a tapetu.

Ta se mi také nechtěla dávat pryč. Je výrazná a přitom jemná a ladí ke skříni. 

No a nakonec je z toho barevný pokoj, který asi nevykazuje znaky žádného určitého stylu. Je v něm něco ze Skandinávie, něco vintage, něco industriálního,  ale hlavně je to něco z nás. 
Je tam spousta hodin práce, pracovních večerů a nocí, jsou tam kusy nábytku, které mají historii, kusy po babičkách,... a protože předtím vypadal jako

na  posledních fotce článku. 

Naše kritizovaná bedýnková skříňka

Skříňový pelech

A teď pozor!!!





Pokoj před zásahem :-)

Líbí? 

Ještě tam chybí spousta věcí a nedodělávek, ale o těch vy nevíte a nevšimnete si jich.

Doufám! :-)

Těším se na všechny komentáře a škarohlídové, ať si ty své nechají.

Krásné předadventní dny!

Martina